Historie četby a knihovny

HISTORIE ČETBY A KNIHOVNY V MLÁZOVICÍCH (DO ROKU 1948)


„Kniha byla v dobách zlých naší zbraní, útěchou a posilou, neboť z ní čerpal národ poučení, odvahu a sílu k novým činům národního života.“
„Čtení – cesta k umění a umění – nad jmění!“


Čtením, ať už pro zábavu či poučení, se lidé zabývají od nepaměti. Na venkově však byly knihy ještě počátkem 19. století velkou vzácností. Vlastnil je ještě tak farář či učitel. Důvodem bylo, že lidé neměli čas na čtení a peníze na jejich nákup.To se však postupně měnilo. Peněz ale stále nebylo nazbyt, takže když si někdo koupil knížku, postupně ji přečetla takřka celá vesnice.
Například kolem roku 1850 se po městečku četlo ze soukromé knihovničky chalupníka Františka Vika (čp. 67). On půjčoval lidem tzv. krvavé romány, jeho žena zamilované.

Na venkově byly oblíbenou četbou kalendáře. Obsahovaly vlastní kalendarium, zábavnou, poučnou a humornou část a také různé důležité informace (konání výročních trhů na dobytek, jarmarků apod.) a různé inzeráty. Sloužily většinou k ukrácení dlouhé chvíle během zimy – při přástvách, draní peří a besedách. Později si někteří občané mohli dovolit odebírat noviny a časopisy (např. Národní listy, Zlatá Praha, Světozor).

Děti měli svou školní knihovnu. Byla však dost chudá, zaměřená na náboženství a mravouku. Soukromých knihoven bylo mezi občany stále málo. Mlázovská inteligence přemýšlela, jak cenná, zábavná a především poučná vědecká a odborná díla zpřístupnit širším vrstvám lidí a byla tak ukojena jejich touha po četbě. Proto se 11. února 1894 sešlo několik místních, pokroku milovných, a založili Občansko-čtenářskou besedu „Svornost“. Jejím účelem bylo sebevzdělání a zábava občanstva. Hned na začátku se přihlásilo 35 členů. Zápisné bylo 20 krejcarů a měsíční členský příspěvek 10 krejcarů. Většina knih byla při založení knihovny získána darem. Nejvíc se tenkrát četl Jirásek, Rais, Třebízský, Světlá, Němcová. Beseda také odebírala noviny a časopisy. Do mlázovského kulturního života přispívala pořádáním přednášek, večírků, výletů a plesů.

Knihovna byla prvně umístěna na radnici, později ve volné třídě obecné školy.

Po 1. světové válce byly spolkové knihovny zákonem zveřejněny a obce měly povinnost na ně dle počtu obyvatel přispívat.

Počet čtenářů neustále vzrůstal, hlavně zásluhou lázeňských hostů.

Za okupace byly některé knihy zabaveny četnictvem a musely se zakoupit knihy psané v německém a válečném duchu.

V roce 1941 zemřel místní občan, veterinární rada Josef Šlégl. Ve své závěti odkázal městysi Mlázovicům vlastní bohatou knihovnu, která obsahovala i Ottův slovník naučný, spisy Čecha, Jiráska, Hálka, Nerudy, Vrchlického a dalších spisovatelů. Celkem 417 svazků. Většina z tohoto štědrého daru se v naší knihovně nachází dodnes.
V roce 1946 se knihovna přihlásila do Evropského literárního klubu. Zajistila si tím přísun cenných knih.

V roce 1947 měla naše knihovna celkem 1423 knih. Z toho 1192 zábavných, 186 poučných a 45 pro mládež. Čtenářů bylo 77 a výpůjček 799 za rok.
Knihovníky od založení do roku 1948 byli: Josef Háněl, Boženka Hánělová, Fr. Horák, Fr. Václavík, Vilémka Řeháková, Fr. Jiřičko, Anna Jiřičková, Adolf Tauchman.