Pověst o Mlázovicích

Přinášíme Vám znovuobjevenou pověst týkající se našeho Městečka. Vydána byla v knize Václava Horyny "Pověsti českého severovýchodu" v roce 1947.

ČERTOVO   MLÁZOVICKÉ   POKUŠENÍ

Když chodil Pán Ježíš po České zemi, přišel také na Hořicko. Zalíbilo se mu v našem kraji, úrodném a přitom malebném. V údolích mezi zalesněnými vrchy tekly říčky a potoky, bohaté na ryby a svatý Petr mohl jich nachytat tolik, kolik si Mistr přál. V rovinách se vlnily široké lány pšenice, v lesích rostlo hub všude plno a zahrady oplývaly ovocem.

Lid na Hořicku byl vlídný a pohostinný. Pán Ježíš si jej zamiloval. Vyptával se na jeho práci, potěšoval, kde bylo zapotřebí  a hojil rány. Ve stopách Mistrových se ohřívali chudáci, jeho slovy se otvírala srdce bohatých.

Jednou se dal Pán Ježíš na cestu po hřebenech chlumů. Byl krásný den, krajina voněla květy a s kopců bylo vidět daleko široko. Na sever se ještě sněhem bělaly mocné Krkonoše, ale dole v rovinách už bylo opravdové jaro. Svatý Petr nepřestával kraj chválit. Tu a tam si utrhl větvičku kvetoucí třešně, až ho Mistr napomínal, aby té krásy více šetřil. Pak zase žadonil Petr Pána o odpočinek ve stínu stromů. Výhledy z lesního chládku byly překrásné. A všude samý chlum. Přišli do vesničky Chloumek, pak zase navštívili obce Chlum, přišli do Chlumského lesa, táhnoucího se od kopce Chlumu a pod kopcem zase  osada Chloumek. Už druhý Chloumek v kraji. Prošli Mezihořské údolí a zastavili se u Konecchlumí.

Kristu se z Hořicka nechtělo. Bylo tu všude tolik krásy, otvíraly se mu nové a nové pohledy,  lid byl upřímný a dobrosrdečný.

Přišli na kopec Maxinec.
„Tady teče Javorka, Petře“, poučoval Mistr učedníka. „Je to zrádná říčka. V létě často vysychá, ale když tají sněhy, dovede postrašit. Vyleje se z břehů, strhává s sebou červenou hlínu a v tu chvíli zrudne celý kraj. Ale lidé se jí nebojí. Vědí, že se zase navrátí do svého koryta a že zúrodní louky, jimiž protéká“.
„Tam vidím vysokou horu, leží nad krajem jako zvon“, ukazoval prstem apoštol.
„To je Zvičína“, na to Mistr. „Také se tam podíváme. A za ní ta vysoká hradba hor se sněhem na hřebeni, jsou Krkonoše. Tam jsou hranice mezi Čechy a Němci.

Když se Petr dost navyptával, kde co leží a jak se která obec nebo hora jmenuje, poslal Pán Ježíš svého učedníka do vsi pro trochu mléka. Měl už hlad, neboť Petr ho dotazy tak unavil, že Mistr chtěl být tou chvílí sám.

Co tak odpočíval na měkkém mechu, vzal ho kdosi jemně za ruku. Kristus se ohlédl a s odporem přivřel oči. Čert! Co sem přišel dělat? Proč ho ruší v klidu a modlitbě?

„Mistře, vítám tě do svého království, Vím už, že se ti u mne líbí. Jsem už stár a cítím, že se mnou bude brzy konec. Hleď: Tu pod námi leží Bělohrad, blízko něho na vršku vidíš kostelík. To je zbytek propadlého města Byšičky. Ještě o kus vpravo vidíš Miletín. Jsou tam milí lidé. Lesů mám tolik, že o všech ani nevím. Také úrodnou rovinu ti mohu ukázat. Pohleď sem dolů. Vidíš ty statky? Pane, ty mívají plné stodoly!“

Pánu se vychloubačné řeči čertovy pranic nelíbily. Petr stále nepřicházel a pekelník ne a ne odejít.
Kristus si při řeči čertově povšiml, že Lucifer ukazuje stále jen jedním směrem, že odvrací pozornost Mistrovu od západní krajiny přímo pod Maxincem, ba že tu krajinu dokonce přikrývá svým ocasem, aby si jí Mistr nepovšiml.

„Co máš za lubem, satane?“ obořil se na čerta, když černý  chlapík se stavěl tak divně před oči. „Ustup přece, ať vidím krajinu celou.“
Čert musil s pravdou ven. Stáhl svůj chvostnatý ocas a Pán Ježíš pod ním objevil vesnici.
„Cože to je za obec? A proč jsi ji skrýval?“
„Víš, Pane, chtěl jsem mít klidné stáří. A myslil jsem si, že když ti celý kraj dám, že bych si tuto vesnici ponechal jako výměnek. Jsou to Mlázovice“.

Vybráno z knihy   POVĚSTI   ČESKÉHO   SEVEROVÝCHODU
sebral Václav Horyna roku 1947